Produktivita práce v ČR

Jsme v situaci, kterou by si asi málokdo ještě minulý rok představil. Většina z nás pracuje více z domova než z kanceláře, ba co víc, máme nařízeno do kanceláře vůbec nechodit.

Vychází celá řada výzkumů a anket o tom, jak se zaměstnanci s prací z domova vypořádávají a zdali jim vyhovuje, nebo naopak. Ať už současnou situaci zvládáme jakkoli, klíčovým pojmem se stává produktivita. Pojem, který firmy v době, kdy většina zaměstnanců seděla v kanceláři, vůbec nesledovaly.

Nedostatečnou pozornost firem tomuto tématu dokládají i následující čísla. „Produktivita práce jako taková se sleduje v 68,8% firem s cizími vlastníky a v 47,1% firem s českými majiteli.“ (Wagnerová, 2011)

Produktivita výrazně ovlivňuje plat v 55,9% firem s cizími vlastníky a v 7,1% firem s českými majiteli. (Wagnerová, 2011) Ve výzkumech OECD Česká republika zaostává za vyspělými západními ekonomikami, a nic nenaznačuje, že by se tento stav měl do budoucna měnit.

Česká republika byla v roce 2018, podle dat Eurostatu, s 83% na 19. místě ze zemí EU z hlediska nominální produktivity práce na osobu. Vyspělé západní ekonomiky, v čele s Irskem se 190%, před námi zůstávají s velkým odstupem. Nizozemsko se rovněž drží v popředí s nadprůměrnými 110%. Na pomyslném chvostu zůstává ČR společně s dalšími zeměmi střední a východní Evropy. (Eurostat, 2020)

Zcela opačné je postavení ČR ve srovnání se zeměmi EU v počtu odpracovaných hodin na zaměstnance za rok. S 1792 hodinami na zaměstnance v roce 2018 je ČR na děleném 2. místě v počtu nejvíce odpracovaných hodin na zaměstnance s jiným středoevropským státem, a to Polskem. Do dat byli zahrnuti podnikatelé i OSVČ. Nizozemsko je naproti tomu s 1433 hodinami čtvrtou zemí s nejméně odpracovanými hodinami na zaměstnance z celé EU. (OECD, 2020)

Podle nás není pracovní trh v České republice dostatečně flexibilní a nedostatečně reaguje na výzvy budoucnosti. Tomu odpovídá i nízké procento polovičních úvazku. V roce 2017 bylo zaměstnáno 10,9 % žen a 2,4 % mužů na částečný úvazek. Naproti tomu průměr EU byl v témže roce 31,7 % u žen a 8,8 % u mužů. Nizozemsko bylo pak v čele žebříčku se 75,8 % žen a 27 % mužů zaměstnaných na částečný úvazek. (ČSU, 2018) Právě možnosti polovičních úvazků jsou důležitým bodem na cestě k pružnějšímu fungování trhu práce. Zaměstnavatelé si díky nim mohou ověřit časovou náročnost jednotlivých činností a změnit tím přístup zaměstnanců k plnění úkolů.

S tématem produktivity nutně souvisí i diskuze ohledně délky pracovní doby. V minulosti se některé státy uchýlily k jejímu zkrácení. Ze států Evropské Unie to byla naposledy Francie, která snížila týdenní pracovní dobu z 39 hodin na 35 hodin. Plošné snížení pracovní doby je i požadavkem ČMKOS, a to ze současných 40 hodin na 37,5 během 4 let. Ve zmiňované Francii ale tato změna například vedla „ke zvýšení přesčasů a víceúvazků u mužů.“ (Raiffeisenbank, 2018)

V následujících měsících uvidíme, jak pandemie ovlivnila způsob práce lidí. Pokud se posuneme směrem k větší flexibilitě a efektivitě, bude to jedna z pozitivních věcí, které si z této zdravotní krize můžeme odnést.