Odpočinek jako sprosté slovo
Všiml jsem si, že je již delší dobu v módě sdělovat, jak moc, a především kolik hodin pracujeme. Většinou slyšíme o dvojciferných číslech, velmi brzkém budíčku, a pokud jdeme vůbec spát, tak velmi pozdní večerce, nejlépe s notebookem na klíně při odesílání posledního emailu. Toto paradigma je pak posilováno prohlášeními našich nejvyšších ústavních činitelů, kteří „nekecaj a makaj“! Pořád! A z těch, kteří „makaj“ nejvíc se posléze stanou superministři. Podpořeni rčeními „bez práce nejsou koláče“ nebo „práce šlechtí“ tak pracujeme, schůzujeme, mailujeme, a kávovary jedou naplno.
Málokdo pak řekne, že si po obědě krátce zdřímnul, nebo že jde právě z parku, kde si chvíli četl knížku anebo jen tak, jak se říká, koukal „doblba“. Motivováno knihami o pracovitých Stevech Jobsech, Alonech Muscích a jiných vizionářích, pracujeme jednoduše od rána do večera a jsme na to patřičně hrdí.
Kámen úrazu však může nastat v momentě, kdy se sami sebe zeptáme, co jsme v průběhu dne vymysleli. Kolik jsme měli zajímavých nápadů, které by naši kariéru či konkrétní problém posunuly kupředu. Odškrtávali jsme si schůzky, vyplňovali excelovské tabulky, nebo jsme vymýšleli nové strategie a snažili se najít nové úhly pohledu? Obávám se, že v mnoha případech budou reálnému stavu odpovídat spíše ty excelovské tabulky.
Zabýváme se prací, ale ne už produktivitou. Zcela zapovězený je poté odpočinek. Myslím odpočinek s čistým svědomím.
Věděli jste například, že Charles Darwin, jeden z největších géniů 19. století, pracoval 4 hodiny denně a odpoledne si nikdy nezapomněl zdřímnout? Charles Dickens nikdy nepracoval déle než 5 hodin. Ernest Hemingway začínal pracovat v 6 ráno a končil před polednem, pokud ho netlačily uzávěrky. Robert Towne, který získal Oskara za scénář k Čínské čtvrti, psal 4 hodiny denně. Obdobných případů je bezpočet.
Schéma 4 pracovních hodin se neomezuje pouze na vědce a spisovatele, kteří již dosáhli úspěchu a mohou si rozhodovat o svém rozvrhu sami. Thomas Jefferson si jako student práv vyhradil 4 hodiny na intenzivní studium právních učebnic. Odpoledne se pak vydával na tříkilometrový běh nebo projížďku na koni. Nemohu opomenout Winstona Churchilla, který si i během německých náletů chodil po obědě zdřímnout do své soukromé místnosti ve válečném štábu. Považoval to za zásadně důležité pro udržení duševní rovnováhy.
Zdřímnutí zvyšuje pozornost a omezuje únavu. Už krátké zdřímnutí posiluje schopnost koncentrace. Vědci rovněž zjistili, že zlepšuje i paměť.
Odpočinek není nicnedělání, ale naopak dovednost.A to v pravém slova smyslu. Důležité však je, aby byl promyšlený a uvědomělý. Právě při takovém odpočinku má člověk šanci se zotavit z každodenního stresu. Může jít o chůzi, běh, zdřímnutí či meditaci.
Při odpočinku cílevědomě nabíráme duševní i fyzické síly. Není kvalitně odvedené práce bez odpočinku. Mluvíme o rovnocenném partnerství mezi těmito dvěma aktivitami.
Nakonec bych rád zmínil, že neexistuje univerzální pravidlo, kolik hodin denně by měl člověk spát, odpočívat nebo pracovat. Každý z nás musí sledovat svůj biorytmus a vědět, co mu vyhovuje. Je potřeba nicméně mít na paměti, že opravdu kvalitní soustředěnou práci vydrží člověk dělat kolem 4 hodin denně. Zbytek dne pak vyplňujeme rutinními provozními aktivitami, které mozkovou kapacitu tolik nevyčerpávají.
Jelikož naši firmu téma produktivity práce velmi zajímá a zároveň jsme přesvědčeni, že v ČR máme v tomto ohledu značné rezervy, rozhodli jsme se tomuto tématu dlouhodobě věnovat. Připravujeme hlubší analýzu této problematiky mezi zaměstnavateli v ČR i zahraničí, jejíž data chceme následně porovnávat a zveřejňovat.
Pokud pracujete ve společnosti, která akcentuje flexibilní pracovní dobu a dává Vám možnosti ke kvalitní práci, budeme rádi za doporučení.
Koho by téma odpočinku zajímalo více do hloubky, doporučuji knihu ODPOČINEK, TAJNÁ ZBRAŇ VÍTĚZŮ od Alex Soojung – Kim Pang, z níž vychází toto krátké zamyšlení.
